Existuje opravdu nemálo pojetí a přístupů k tématu vnitřního dítěte. Někdo jej chápe jako archetyp vlastní hravosti a spontaneity, pro někoho symbolizuje určitou nezralost, kterou je třeba držet na uzdě. Pravda je, že vnitřní dítě je tohle všechno a daleko, daleko více. Je to komplexní obraz naší emoční historie.
Můj přístup vychází ze všeho, čím jsem prošla a studovala, a co sem na sobě poctivě vyzkoušela: rodinné konstelace, bioenergetika a charakterové struktury, tanec 5 rytmů, práce s vnitřními částmi a mnoho a mnoho dalšího.
Poprvé
Když mne poprvé napadlo představit si, jakou podobu má mé vnitřní dítě, když já jsem ve své fyzické realitě naprosto vyčerpaná, vůbec sem netušila, že to je certifikovaná terapeutická metoda. Jen jsem si zoufale potřebovala pomoci a taky pochopit, co vlastně tak hluboce potřebuji, když se sebou v životě zacházím takto necitlivým způsobem.
Obraz, který se mi bezprostředně zjevil před mým vnitřním zrakem, a zároveň jasné instrukce, jak s dítětem smysluplně a citlivě naložit, které jsem obdržela, se navždy otiskly do hlubokého pochopení celého principu, i mé práce.
Veškerá bolest pramení z našeho dětství
Díky mnohaleté práci na sobě i s klienty, jsem se ustálila v přesvědčení, že veškerá bolest pramení z našeho dětství. Můžete namítnout, že tu jsou rodové záležitosti či záležitosti minulého života. Ano, s tím naprosto souhlasím, ale zároveň, cokoliv souvisí s minulými životy nebo s rodovými tématy, s tím jsme se jako děti potkali. A jakoukoliv dětskou bolest bychom našli v rodové linii i v minulých životech.
Já razím heslo „Bližší košile, než kabát“. Proč chodit do minulých životů, když to máme všechno pod nosem v tomto. A nedá mi to a hned na to odpovím. Právě proto! Protože je to tak vzdálené, konceptuální, fascinující. Pravda je, že nic nebolí tak, jako témata, které si naše tělo bezprostředně pamatuje.
Co tedy to vnitřní dítě je?
Je to zamrzlá energie v momentu bolesti (nebo traumatu, chcete-li). Proto taky naše vnitřní dítě nikdy nevyroste. Je to hologram toho, co se v určité situaci stalo. A to je taky důvod, proč se bude pravděpodobně objevovat stále a stále. Je to určitá rovina mechanismu, který nemá nic společného s tím, jak pokročilí jsme na naší duchovní cestě. Prostě se objeví spouštěč a ten aktivuje vnitřní dítě. Pokud nejsme bdělí a přítomní, okamžitě se se znovuprožíváním starého aktivovaného příběhu ztotožníme a uvěříme, že jsme opět stejně bezmocní a v ohrožení jako tehdy. A automaticky se jako malé děti začneme chovat.
Vnitřní dítě není problém
Ve skutečnosti není ani problém to, co jsme jako děti prožili. Problém je, že odmítáme přijmout fakt, že naše dětství se stalo jen jednou a cokoliv se odehraje nad rámec dětství, je součást naší volby a odpovědnosti.
Jak řekl Viktor Frankl: „Mezi podnětem a reakcí existuje určitý prostor. V tomto prostoru se nachází naše svoboda a naše schopnost zvolit si svou reakci. V této naší reakci spočívá náš růst a naše svoboda.“
K něčemu, co bychom mohli nazvat „zvýhodněný balíček s názvem Zraněné vnitřní dítě“ totiž jako bonus do své vnitřní krajiny obdržíme i dospělou část, která se o něj kdykoliv postará, splní mu jeho přání a potřeby a zajistí mu bezpečí. Už není a nikdy nebyl důvod nechat své vnitřní dítě nezajištěné a vydáno na pospas strachu, pocitu opuštění, studu a bezmoci.
A pokud tento fakt připustíme, přestává být zraněné dítě „problémem“, který nám ničí život, ale promění se ve zdravou formu sebereflexe a dospělou schopnost převzít odpovědnost za vlastní niterné potřeby a citlivě s nimi naložit.
Chcete se raději potkat individuálně? Objednejte si individuální léčení a péči o vnitřní dítě: