Zavři oči a nech se vést. Jak jednoduché, že? A co uděláme my? V hlavě se nám probudí oslík ze Shreka a mele a mele: a kam jdeme? a kdy už tam budeme? jsi si jistý, že tahle cesta je správná? já ti říkal, že máme odbočit; nedáme si pauzičku, bolí mě nohy; máme něco k jídlu?. Řeknu vám na rovinu, být strážným andělem je opravdu nevděčná práce.
Zamyslete se a položte si otázku, čím to je? Proč je tak těžké následovat znamení a jemné impulsy vycházející z našich útrob, kterým se říká intuice? Ano, pochopitelně je to otázka důvěry. My totiž nevěříme, že to s námi někdo myslí opravdu dobře, jde mu o naši prosperitu a záleží mu na nás. Tohle stigma se propíše do práce, do vztahů, do sebehodnoty.
Dnes se nic moc nového nedozvíte. Jen to, že jste dostali jasný signál, propadli jste nejistotě, nenásledovali jste ho a večer si budete moci říci: já to říkal, ne/měl jsem to udělat. Anebo můžete malinko zpomalit, začít více dýchat, spustit svou pozornost hlouběji do těla a trochu vědoměji projít dnešním dnem. Protože na to opravdu nejste sami, nikdy. To, že pomoc striktně odmítáte stavíte se do role oběti, je věc druhá.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.