Halelujá, taháme za ruční brzdu! Kdo není ochoten dneska a o víkendu zaparkovat v přítomném okamžiku, ten uvízne ve stagnaci a frustraci.
Není větší výživy pro náš nervový systém, duši i mysl než se vědomě zastavit uprostřed chůze, jídla, činnosti, dát si pár nádechů a zklidnit se. Čím víc nestíháte, tím více tuto praxi potřebujete.
Já prožívání přítomnosti miluji. Není většího nasycení sebe sama než sklouznout hluboko do těla a tam na chvíli spočinout. Přítomné bytí nezná linearitu, příčinu a následek, podmínky, které musíme splnit, abychom něčeho dosáhli. Všechno obsahuje.
Poslední dny se kotvím následným vnitřním obrazem. Představím si na časové ose, čeho všechno chci v životě (nebo v jakémkoliv úseku) dosáhnout – dovolená, peníze, vztahy, nové auto… A pak časovou osu pomyslně z horizontální polohy přesunu do vertikální. Prostě ji postavím na bod TEĎ a najednou není žádná budoucnost, která mi to přinese, je pouhé teď, které to obsahuje.
Jasně, namítnete, aha, takže najednou ti před barákem parkuje nové auto. Ne pochopitelně, ale docela účelně mizí stres, jak toho TEĎ dosáhnout. Mohu si prožít, že TEĎ už je všechno obsaženo v mém poli. Můj nervový systém se zklidní a já jasně mohu vidět kroky, které k tomu povedou.
Tady a teď vyžaduje jistou míru odvahy. Sklouznout hlouběji ke svým zdrojům je totiž krajně ohrožující pro naši kontrolu, která chce mít za každou cenu přehled. A já se ptám, kontrolu nebo vyživující přítomnost, hm?
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.