Ach, ten vnitřní kritik. Ten nám dá dneska zase za uši. Nic mu nebude dost. Všimli jste si, že pokud máte vnitřního kritika, vždy máme nastavenou vnitřní metu tak, aby byla nedosažitelná? Součástí nastavení této mety je předpoklad, že ji nezdoláme. Takže kdykoliv sami sobě naskočíme na tu hru, že tentokrát něco už konečně něčeho dosáhneme, vytvoříme si takové podmínky, že to není možné. A pak nezbývá než souhlasit s vnitřním kritikem a dovolit mu, aby nás zbičoval.
Vnitřní kritik umí být krutý. Ale taky je to část nás, která nás opravdu bezpodmínečně miluje. Vznikla, aby nás chránila před bolestí a ponížením. Chrabře v nás povstala a řekla: už nikdy nedovolím, aby se k tobě takto někdy choval! Ale odteď mne musíš poslouchat na slovo!
V každé jedné chvíli děláme 100 procent. Jasně, slyším vnitřního kritika, jak říká, no, to těžko. Ale pokud důvěřujeme vlastnímu tělu, a to bychom ve svých letech opravdu měli, pak víc v danou chvíli nemůže. Kdyby mohlo, tak to automaticky udělá, protože jeho přirozenost je jet na 100 %. Říká se tomu respekt k vlastním kapacitám.
Pamatujte, že vždycky, opravdu vždycky se dřív nebo později najde někdo, kdo bude lepší než vy, bude mladší, krásnější, štíhlejší, bude vydělávat víc peněz, lépe se chovat k vlastním dětem, mít častější sex s manželem, bude víc meditovat, běhat. Jako, chápete, na planetě je 7,5 miliardy lidí, stačí se držet statistiky.
Už teď děláte dost. A jestli chcete být opravdu jiní, pak nenaskakujte na svého vnitřního kritika, to vám vynese dostatečnou slávu a odlišnost od zbytku davu.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.