Inu, nemůže být každý den posvícení. Ale třeba nám ten dnešní (a víkendový) propad do bolesti půjde radostněji, když tak krásně svítí slunce.
Devítku Mraků předchází útrpná cesta skrze naše vlastní omezující přesvědčení, iluze a nenaplněná očekávání. Je toho tolik v naší hlavě, že sestoupit do těla a konečně cítit, čemu se celou dobu přes ty bludy snažíme vyhnout, je vlastně do určité míry ulevující. Už nemusíme lpět na našich křivdách a pseudopravdách, stačí jen prožívat nastřádanou bolest, a to paradoxně naše utrpení zkrátí na dobu nezbytně nutnou.
Bolest je součástí života, čím dříve ji vezmeme na milost, tím rychleji se objeví úleva a radost. Ano, jsou dny, které jsou doslova na posrání, noa? Je opravdu nutné si ještě přidávat tím, že se budeme trýznit otázkami, čím jsme si to zasloužili? Ničím. Prostě to k životu patří. Není třeba si to brát osobně. Projít bolestí je pro náš život opravdu důležité. Zoceluje nás, učí nás nehroutit se ze selhání, zvyšuje práh odolnosti, rozpouští přidaná dramata. A proto volám: Vivat bolest!
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.