Pamatujete, jak jsem v pátek psala o Fénixovi? Tak už je to tady! Ti, kteří uvěřili své síle a prošli bolestí, povstanou ještě silnější. Ti, kdo se zalekli a zhroutili se v zoufalství nad vlastní mizérií, budou dnes atakováni iluzí osamělosti a marnosti.
Kartu Samota mám obzvláště ráda. Je tak moudrá a tak inspirativní. Je ultimátní ve svém zacílení na to, zda se nacházíme v dospělé integritě nebo roztříštěné dětské oběti. Tento test poznání je trapně jednoduchý. Pokud ve vás Samota evokuje strach z opuštění a osamělosti, uvízli jste v dětském zranění. Pokud ve vás probouzí uvědomění sebe sama, pak máte přístup k vlastním zdrojům a k opravdové vnitřní svobodě.
Zapomeňte na chvíli na to, čeho se vám tam venku nedostává a soustřeďte se na to, jak se cítíte. Samota totiž jasně ukazuje, jak pracujeme s našimi vnitřními zdroji. Hledáte je tam venku? Potřebujete vztah, ocenění, pochopení, uznání? A co se obvykle stane, když se něco zvrtne a vám se této emocionální výživy nedostane?
Poustevník na obrázku je naprosto nezávislý. Vše potřebné si nese sebou. To on sám je generátor ocenění, pochopení a uznání pro sebe. Což ale neznamená, že se zavřel a myslí si, že druhé nepotřebuje, že je lepší a že dosáhl osvícení. Poustevník kráčí světem a pokud se k němu někdo přidá, uvítá společnost z celého srdce. Pokud se od něj na další křižovatce odloučí, Poustevník se rozhodně nezhroutí.
Umění samoty je především uměním podpory sebe sama. Jak laskaví k sobě jsme, když jsme vydáni sobě napospas? Jak pečující a oddaní jsme svým vlastním potřebám, když na nás vyjde řada, abychom se o ně postarali sami?
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.