Dobré ráno, je tu osvícení! To, na které jsi roky čekal, makal, meditoval, čistil, odpoutával se, zpracovával, odpouštěl, přijímal, stavěl se na uši a v letu metal kotrmelce. Dnes je ten den!
A víš, co se dozvíš? Že ve chvíli, kdy si přiznáš svou závislost na pocitech oběti, dojdeš osvícení. Tvůj život se projasní a všechno utrpení zmizí. Místo něj se totiž objeví volba: chci si hrát na oběť? Ne? Tak přestanu. Ano? Výborně, pak se mi plní má přání a není na co si stěžovat!
Je to zkratkovité? Je to zlehčující a prvoplánové? Ano! Protože taková oběť je. Zatraceně prvoplánová. A my jí to furt žerem, nespouštíme z ní oči jako z divy na červeném koberci, jsme jí fascinováni a máme pocit, že nás spasí.
Procitnutí přináší hluboký záblesk pravdy, po kterém už nic nebude jako dřív. Je to pravda alarmující, co si budem povídat. Pravděpodobně se dozvíme, že jsme opravdovými tvůrci své reality a rozenými manifestátory. To, co žijeme, jsme si vybudovali, do posledního hřebíku, slzy, pocitu selhání.
Že jste si takhle osvícení nepředstavovali? Že to měla být jasná záře, která vás zalije a se najednou budete cítit šťastni, jen tak? Inu, jaký si to uděláš, takový to máš. Osvícení je především kontakt s Pravdou pravdoucí. A ano, ta je zářivá, dokonce tak moc, že ti do sítnic vypálí obraz jako připomínku, že ty seš tvůrcem své vlastní oběti.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.