Za jakých podmínek si zasloužíme být šťastní? Jací musíme být, abychom měli právo na zdraví, lásku, dostatek? Co všechno si zasloužíme? Toto téma visí ve vzduchu už pár dní, to neustálé latentní a podprahové srovnávání, zda jsme horší nebo lepší, zda jsme hodni a máme dostatečnou cenu, aby… Vnitřní ďábel pracuje na tři směny.
Mně na to pomáhá zastavit se a zaposlouchat se do hlasů, které mi tvrdí, že nejsem dost. Pak si představím, ke komu asi tak mluví doopravdy. A tam ho často zahlédnu. Malé dítě s nudlí u nosu a se svěšenou hlavou, které je neustále za něco káráno. Mají ho rádi, to stoprocentně, ale taky jsou s ním furt nějaké trable, není dostatečně samostatné, schopné, rychlé, zdravé.
A tak se umenšuji celý život. Nechci dělat potíže, raději nad spoustou věcí mávnu rukou než abych se handrkovala. Fascinují mne lidi, co se nebojí konfliktu a vyřvou si svá práva. Dřív jsem jim upřímně záviděla.
Chci vás ujistit, že tu máte své místo. A právě Podmiňování nám připomíná, že je čas si ho vzít zpátky. Ne agresivně a násilím, ale především hlubokým neochvějným vědomím, že to je zkrátka prostor, možnosti, hojnost, zdraví a neomezeně lásky, které patří jen vám. Nemáte je ne proto, že vám je vzali nebo nedali, ale proto, že jste uvěřili, že na ně nemáte právo.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.