Existence evidentně trénuje flexibilitu a odolnost našeho nervového systému. Po dovolení si žít hojnost (u nás to včera byla hojnost zubního kazu na preventivní prohlídce) se dnes zase objeví pochybnosti.
Podmiňování je opravdu ďábelské přesvědčení. Tváří se jako nejlepší přítel, kterému záleží na tom, abychom plně žili svůj potenciál a smysluplný život, ale ve skutečnosti hází klacky pod nohy naší přirozenosti, zranitelnosti a jedinečnosti.
Vlastně navazujeme na včerejší téma hojnosti. Dnes se pravděpodobně zhmotní všechna ta zažraná přesvědčení, proč nejsme hodni mít a žít víc a návdavkem si ještě odsouhlasíme, že je to takto vlastně v pořádku, protože si to nezasloužíme.
Podmiňování přináší pochyby, zda jsme opravdu dost. Dost pracovití, dost ohleduplní, dost draví, dost štíhlí, dost spirituální. Jsme plni podmínek, které do nás byly vloženy. Podmínek, které když nesplníme, tak nám bude odepřena vřelost, kontakt, ocenění. Ten příběh je pochopitelně starý přesně tak jako náš život. Jenže teď, když jsme dospělí, tak si vystačíme sami. Sami si klademe nesmyslné podmínky, které mají být důkazem, že jsme dostatečně přijatelní.
Chci tě ujistit, že děláš dost. Stejně jako my všichni. Nejde o to udělat všechno a pak se poplácat po rameni. Jde o to uznat svou aktuální kapacitu a možnosti. Jde o to, najít k sobě soucitnou cestu, i když momentálně máme pocit, že se opravdu nemáme za co pochválit. Je to jen iluze. Každý je důležitý a každý je jedinečný.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.