Těchto dní bude pozvolna přibývat. Dní, kdy bude jednoduché propadnout se do starých bolestí, zaseknout se na místě, vyhořet. Dní, plných tíhy a absence naděje. Ve skutečnosti s těmito dny není nic špatně. Jejich obsah si totiž určujeme mi sami svými očekáváními, nezvědoměnými vzorci chování, svými strachy ze selhání, nedostatku, opuštění, pocity oběti.
Tyto dny jsou ve skutečnosti darem naší doby. Pomáhají nám rozeznat to staré a nefunkční a pomáhají nám povstat z vlastního popela. A, jak dobře chápete, takový den je i dnes. Můžete se propadnout do zmaru, frustrace a nicoty. Můžete ale taky vnímat prázdnotu plnou možností a svobodu bytí, když odložíte svou hlavu na chvíli stranou.
Konfrontace s Nic není nic příjemného, zvlášť když jsme se zasekli v roli oběti. Je jako obrovské zvětšovací sklíčko, které naše pocity pokřiví a natočí do olbřímích rozměrů. Pokud ale do Nic vejdeme prázdní, bez očekávání a beze strachu, nabídne nám dechberoucí transcendentní zážitek, ze kterého budeme čerpat ještě dlouho.
Až se dnes objeví panika z toho, že nic nejde podle tvých představ, začni jen dýchat. Ta největší hloupost je se v ní zastavit. Představ si, že jí projdeš jako těsným koridorem. Soustřeď se na dech a na pohyb. Je to jen záchvěv naší mysli, kterou nekonečno a možnosti děsí, tvoje duše bude vědět, co dělat. Vrací se domů, ke svým zdrojům. Dýchej.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.