Jedeme na letní vlně. Slunce svítí ve vzduchu se chvěje svoboda a nesvázanost povinnostmi a srdcem prostupuje radost a naděje. Že to necítíte? Ech, tak se pojďme podívat na to proč.
Moje dcera odjela na prázdniny. Miluje to tam. Vlastně o ní nevím, ani si na mne nevzpomene, ale víte co? Cítím se provinile, že si to bez ní tak užívám. Naštěstí mne z tohoto stavu vyvedla rychlá sebereflexní otázka: Chceš, aby se taky cítila provinile, že si to tam užívá bez tebe? A bylo vymalováno a ve vzduchu už se zase tetelí nesvázanost povinnostmi a srdcem prostupuje radost a naděje.
A jak to souvisí s dnešní kartou? Převelice. Nevinnost totiž neznamená, že bychom nikdy v životě do něčeho něťápli rovnýma nohama, ale že v nás není ten nelítostný soudce, který nás odsoudí na tři sta let do temné kobky. A malá odbočka, pokud máte pocit, že vás druzí soudí, pravděpodobně jste to už chvilku před tím udělali vy sami.
Stařec Nevinnosti je tak v hlubokém kontaktu se svou radikální upřímností (prosím neplést si s krutostí), že není třeba, aby se soudil. Zná důsledky svých činů, neuhýbá před nimi, ale taky ví, že jeho motivace nebyla škodit. Zkrátka se to ne vždy povedlo.
I vy si dnes udělejte pěkný den, a zkuste se nebičovat. Rozhodně je ve vás část, která měla své důvody něco (ne)udělat)/(ne)říct. Stačí ji vyslechnout. Nejsme přece ve středověku, abychom sebe pálili na hranicích a nedopřáli si sluchu a respektu.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.