Aj ta kuna. Přece nás doběhla. Paní Morálka s jasnými představami, co se může a co ne. Ta, která vždycky a neomylně vypíchne naše osobní selhání a omlátí nám ho o hlavu. Ta, která má vždycky pravdu (na rozdíl od nás).
Člověk by řekl, že po včerejším Slunovratu už budeme navždy zahojeni a vyživeni. Jenže. Slunovratová energie ještě neskončila, a tak všechno, co nám brání otevřít se, přijmout hojnost do života a naplnit se až po okraj, pořád leze ven a snaží si uhájit své místo.
Mohu opakovat jen slova ze včerejška. Pokuste se tomu nedát šanci, ani prostor. Nemusíte být suroví ke svým vnitřním částem a kritickým hlasům, ale pokud se jim jasně nevymezíte, rozlezou se vám po systému jako plíseň po domě.
Dnešní „plíseň“ má podobu moralizování. Přesně víme, jak co má vypadat, kdo co dělá blbě, jak by to mělo být správně. Žádná tolerance, žádné kompromisy. Žádná laskavost. Rigidní trvání na svém. Ech. S královnou Mraků zkrátka nepohnete, je jako ledová královna. Je to rovina předsudků, které jsme za celý život nasbírali a nasáli jako houby. A hluboce za tím vším je, tradá, strach z trestu.
Pokud urputně trváte na postupech, dožadujete se pravdy za každou cenu, potřebujete vědět, jak žít život správně, je na čase obejmout své vnitřní dítě, které je paralyzované strachem, že zase dostane přes prsty.
Mimochodem, pokud jste si ještě nestihli udělat slunovratový „rituál“, tady je návod.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.