Držte si klobouky, jedeme z kopce! Teda dnes spíš hrozí, že dneska pěkně narazíme… do vlastní zdi vybudované kolem svého srdce. Lakomec totiž škudlí tím nejcennějším – kontaktem, zranitelností, otevřeností, autenticitou. Kdysi se stalo něco, co ho přesvědčilo, že na druhé je potřeba si dávat pozor, protože vás chtějí jen vycucat, o všechno obrat, zradit a odkopnout.
Jistě chápete, že dnes budou na pořadu dne vztahy, nejen ty partnerské, ale tak nějak vůbec, včetně toho primárního, a sice k nám samým. Lakomec je jako malé umanuté, vzdorovité dítě, které odmítá spolupracovat. Pojďme si na úvod říci, že k tomu má své důvody, někde uvnitř je opravdu zraněné a nepochopené. A protože to nikdy nebylo vyřčeno nahlas, zatvrdlo to.
Až se dnes zase obrníte, aby vás náhodou někdo nezranil, prosím, uvědomte si, co děláte doopravdy. Doopravdy totiž říkáte svému systému: tato bolest tu zůstane jednou provždy, bude zapouzdřená, bude tlačit a zavazet, díky ní se budou řetězit další potíže a symptomy. Já hluboce chápu ten strach, že vás zase někdo zesměšní, využije, poníží. Ale zkuste vy sami pochopit, že to nejste celí vy, ale jen to vnitřní dítě, které tam sedí za hradbou kostek a plyšáků a nikdo z dospělých se ani nenamáhá pátrat po tom, proč si normálně nehraje s ostatními dětmi.
Můžete se rozhodnout, že tak, jak vztahy a kontakt a komunikaci s druhými žijete, tak to taky zůstane. Je to naprosto fér volba. Která má pochopitelně své důsledky, protože pak je opravdu dětinské stěžovat si na to, že vás nikdo nemá rád takové, jací jste, že vám nikdo nepomůže, že svět je plný unterwassermanů.
Všechno je otázkou motivace. Pokud chcete žít lepší vztahy a v lepším světě, je potřeba se taky do jeho stvoření zapojit, otevřít se a obdarovat své okolí dary laskavosti, vřelosti a víry v dobro. Bez ohledu na to, co za to dostanete, protože přece už nejste malé děti, abyste byli hodní jen proto, že dostanete lízátko. Nebo?
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.