Hojnost je moje oblíbené téma. S hojností je pochopitelně spojená spousta hlubokých a nepřekonatelných přesvědčení, která nám nedovolují s ní vejít do kontaktu a žít ji.
Dneska bych ráda vypíchla jedno obzvláště působivé. A sice, když trpí někdo jiný/blízký, musím já taky. Když v Africe umírají děti, musím se cítit provinile, když jdu do cukrárny na dort (pravděpodobně za peníze, které jsem si vydělala a odvedla z nich daně). Když je smutný někdo, koho mám ráda, nesmím cítit radost, je to výsměch.
A já se ptám, jak konkrétně prospějete, když klesnete na energetickou úroveň někoho, kdo je v danou chvíli opravdu nízko? Bude tomu člověku lépe, když s ním budete dřepět v jeho ďolíku plném selhání, bezmoci a provinilosti? Nebylo by efektivnější držet si vědomí vlastní hojnosti, vysokých vibrací a záře a toho člověka minimálně inspirovat nebo podpořit?
Hojnost, to totiž nejsou jenom peníze. Je to hojnost emocí, zdraví, nadhledu, radosti. A já se vás ptám, kde je? Jasně, to se mi to říká. Ale víte proč se mi to říká? Protože jsem nekompromisně šla a prozkoumala ten hlas, který mi stále říkal: tohle nemůžeš, tohle si nezasloužíš, když tohle uděláš nebo řekneš, tak přijdeš i o to málo, co máš.
Pokud na svět koukáme z místa nedostatku, generujeme nedostatek. Takže jaké je vaše vnitřní místo hojnosti? Jak vypadá váš vnitřní obraz bezpečí, lásky a radosti? A hlavně prosím vás vůbec neříkejte, že takové místo ve vás není.
Hojnosti je všude dost, věřte mi. A pokud zrovna vám není dostupná, přemýšlejte, co si o ní myslíte. Napište si všechny ty předsudky o penězích, bohatých a veselých lidech. Hojnost je totiž jako vzduch, klidně můžete dýchat z plna hrdla a nikomu neuberete. Takže otázky zní, proč to neděláte?
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.