Ó, kéž bychom se měli rádi alespoň z poloviny tak, jako nás má rád a vidí nás náš vlastní život. Kolik trápení a týrání sebe sama představou nedostatečnosti bychom si ušetřili. Dlužíme si toho opravdu dost, tak to pojďme dnes napravit.
Existence přináší jedinečný pocit uvědomění, že je s námi všechno v pořádku. Většina z nás to nezná, mne nevyjímaje. Kdysi se stalo cosi, z čeho naše dětská duše vyhodnotila, že buď nejsme dost nebo jsme moc. Nemusela to tehdy být apriori ničí vina, ale na naší sebehodnotě se to hluboce podepsalo. Zpátky k vlastní přirozenosti, tedy ke svému autentickému bytí bez pochyb, pak hledáme cestu celý život.
Naštěstí je tu Existence/Bůh/Život (jakkoliv to pojmenujeme), který nás vidí tak, jako my sebe nikdy nemáme v této realitě šanci zahlédnout – absolutně a komplexně. Všimněte si, že my se většinou zaměříme na jednu věc nebo téma v našem životě a do něj pořád dloubeme. Pořád se nám na nás něco nelíbí a nespouštíme z toho zrak.
Dnes je jedinečná příležitost změnit perspektivu, poodstoupit a vidět se jako celek, jako jedno velké překrásné puzzle. Každý dílek má své místo a je nepostradatelný. Pokud trváš na tom, že musíš odstranit „chyby“ a vady na kráse, nebudeš dokonalý, ale děravý a neúplný.
Tak, jak jsi, jsi perfektní. Ne velkolepý a něco víc než ostatní. Prostě „jen“ perfektní. A celá tvá bytost čeká jen na to, až to konečně uznáš.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.