Vždycky nakonec vyjde najevo, že máme moc a nástroje se v každé situaci ošetřit, zajistit, podpořit. To, jestli této možnosti využijeme, je věc druhá. Ale jako dospělí lidé máme přístup ke svému vnitřnímu zdroji.
Eso Duhy dnes přináší jasnou instrukci. Mohla bych ji jednoduše a na hulváta pojmenovat „Přestaň se chovat jako malé děcko!“ nebo „Chovej se konečně dospěle!“. Je to možná trochu necitlivé, ale zároveň krajně výstižné.
Objektivní realita, že jako dospělí, tj. s kapacitou sebereflexe a odpovědností za naše vnitřní prožívání, se drtivá většina chová minimálně. Většinu svého života stráví v utkvělých představách, že jsou oběti okolností, někdo jim chce škodit, opustit, využít. Žijí v bludech, že je někdo povinen se nějak chovat, něco jim poskytovat.
Zkrátím to. Být dospělý znamená, že konečně přestaneme hledat, na koho bychom svedli naši osobní vnitřní mizérii, a stejně tak, že konečně přestaneme hledat někoho, kdo nás z ní zachrání. Je to ultimátní převzetí odpovědnosti za to, kam jsme to dotáhli, s kým žijeme, jak vypadá naše zdraví a celková vitalita. A jestli vám to dělá problém, tak je na čase si přiznat, že dospět nechcete. A to je cajk. Pokud k tomu přidáte i přirozený důsledek, a sice, že se vždycky najde někdo, kdo se k vám jako k děcku bude chovat.
Převzít za všechno výše zmíněné odpovědnost přinese mnohé, ale především to, že konečně přestaneme manifestovat světu svou oběť a převezmeme otěže života do svých rukou. Konečně.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.