Co jsme si, to jsme si, a teď si pojďme užít krásný den i následující víkend. Pokud převezmeme odpovědnost za všechny naše vnitřní části, které jsme zdědili a které vznikly během našeho dětství, čekají nás opravdu naplněné chvíle.
Bohužel, emocionální dospělost neobdržíme s občanským průkazem. A tak se mnozí z nás, byť v pokročilém věku, zasekli v malém křivděném/vzdorovitém/bezmocném/kolabujícím/opuštěném (nevhodné škrtěte) dítěti. Ba co víc, někteří to zvolili jako svůj životní styl, protože dospělost je pro ně synonymem pro zodpovědnosti, doživotní starosti, dřiny a únavy.
Naštěstí není nikdy pozdě emocionálně dospět! Vlastně můžeme vyrůst poměrně rychle, stačí si jen odpovědět na jednoduchou otázku: chci, aby mě okolí stále vnímalo v roli dítěte a dávalo mi takovou zpětnou vazbu? To jste nevěděli? Že když se budete vztekat, fňukat a dožadovat jako malé děti, že s vámi tak okolí bude zacházet? Fakt jste si toho ve svém životě ještě nevšimli??
Takže co to ta dospělost vlastně je? Je to chvíle, kdy přestáváme hledat viníky, které bychom obvinili z toho, kde se v životě nacházíme a jak se cítíme a zachránce, na které bychom se pověsili, abychom se mohli cítit lépe. Dospělost přináší rozhled a zvědomění si vlastních možností a kapacit. A jednou ze základních uvědomění je, že vždycky, ale opravdu vždycky, máme možnost zazdrojovat své vnitřní dítě, pokud se cítí ohroženě.
Přivítejte ve svém životě dospělost. Možná přijdete o své oblíbené strategie, jak se vyhnout zranitelnosti, jak upoutat pozornost a dostat ocenění a uznání. Ale vzhledem k tomu, že dospělost zpřístupňuje tyto kvality přímo v nás, je zbytečné se kvůli tomu věznit v roli malého závislého dítěte.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.