Pamatujete si, jak jste si v dětství přáli, abyste už konečně byli dospělí? Abyste si mohli chodit spát, kdy chcete, jíst, co chcete, chodit a vracet se domů, kdy chcete? Jupí!! Je to tady. Užíváte si to?
Dospělost je boží. Máme toho tolik k dispozici, můžeme v podstatě cokoliv. A my? Chováme se jako malé děti, kterým někdo spláchl hračky do kanálu. Fňukáme, vzdorujeme, urážíme se, hroutíme se. Co byste řekli své dětské verzi, kdyby se vás zeptala, jak jste naložili s tou vysněnou svobodou? Přesně to slyším: víš, to není tak jednoduché. To pochopíš, až sám/a budeš velký/á.
Dospělost je silně nepochopená. Hodně lidí si myslí, že kvůli ní o mnohé přišla, ale opak je pravdou. Pletou si jí s břemenem povinností a zodpovědností. Ve skutečnosti je to prostor pro svobodné rozhodování. Konečně můžeme, to že sami sebe přesvědčujeme, že nesmíme a nemůžeme, je věc druhá.
Základní esencí dospělosti je, že konečně přestaneme hledat viníka svých nezdarů a zachránce, který by nás z nich vyvedl. Obojí jde za námi. My jsme ti, na které jsme čekali. A to je úleva, ne?
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.