Musím zpomalit. Dneska mi blesklo, cože? Už zase pátek? A vám to zpomalení silně doporučuji taky. Pro mne osobně je tato část roku významný trenažér. Cítím v kolektivním poli mírné zrychlení, jak se přitápí pod vánočním kotlem, ale energie přírody a přirozenosti zpomaluje a klesá hlouběji. A já jsem každý rok zvědavá, jak to se mnou letos dopadne.
Rytíř Duhy nám připomíná, že není kam spěchat, ba co víc, že to ani moc nejde. Šlapat na pedál plynu a přitom mít zataženou ruční brzdu nás dál neposune, spíš nás to zastaví úplně a s komplikacemi. Takže, kam se ženeš? Co potřebuješ stihnout? Jak se budeš cítit? A proč si nedovolíš cítit se tak hned?
A na závěr ta nejvíc zásadní otázka: jaké by bylo tvoje přirozené tempo, kdyby všechno to, za čím se honíš, jsi měl/a uvnitř sebe a k dispozici? (Tedy, my jako máme, jen s tím nejsme v kontaktu.)
Jestli máte pocit, že na nic nemáte čas, tak nejste duchem přítomni a stravujete ho myšlenkami, obavami a očekáváním, za kterým se furt honíte. Takže se zase uklidníme, dáme si pár nádechů a výdechů a místo šíleného pobíhání od jednoho k druhému zpomalíme a více se zpřítomníme. Místo hysterie, co všechno se nedá stihnout, prostě něčím začneme a krok po kroku se budeme posouvat.
Všimli jste si, jak nás celý tento týden vrací do přítomnosti? Tak si ji užijte i o víkendu.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.