Člověk by čekal, že po víkendu vlítneme do nového pracovního týdne plní síly. A taky že jo, proto nám hned ze startu hrozí přepálení.
Vyčerpání totiž ukazuje na vynaložení síly nesprávným směrem. Místo toho abychom zhodnotili, zda je tento přístup efektivní, hrneme to pod tlakem dál a dál. Až do padnutí. Protože takhle se to dělalo odjakživa, protože takhle to dycky fungovalo. Protože myslet prostě někdy bolí.
Kdybychom se totiž zastavili a prozkoumali, do čeho investujeme, tak bychom si museli přiznat nepříjemnou pravdu, a sice, že místo, abychom využili svou sílu a energii na budování něčeho smysluplného, pouze vytváříme konstrukt, který nám má pomoci uhnout nebo necítit bolest, zklamání, strach, frustrace.
A tady je hlavní point dnešního dne. Už to nebude fungovat. Ne proto, že nám síla došla hned při pondělku, ale proto, že co jsme mohli, to jsme zkusili a tvrdohlavě to odmítáme přiznat. Jaká je motivace toho, co se chystáš udělat? Jak moc záleží na uznání, důležitosti, nepostradatelnosti? Jak moc se chceš vyhnout bolesti.
Než se dnes vrhneš do obvyklých činností, prozkoumej své motivace. Ušetříš si večerní vyčerpání a frustraci z toho, že jsi nedosáhl toho, co sis ráno umanul.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.