Nojo, vyčerpání. Jeden by si řekl, jak to, vždyť jsme sotva zasadili? No právě! Vyčerpání totiž znamená, že investujeme energii do situací a procesů, které nám neslouží. Energie se dávno proměnila a my pořád jedeme ve starých kolejích. A to je děsná dřina.
Vyčerpání často vede až ke kolapsu. Ne proto, že by bylo tak nelítostné, ale protože my jsme tak tvrdohlaví. Držíme v hlavě vize a plány a odmítáme je pustit. Je jedno, že jsou totálně sebedestruktivní a že nás ve výsledku odvádí od toho, kam si přejeme směřovat, prostě zaberem více a přervem to.
Naštěstí nám jednou zákonitě dojdou síly a my padneme. Je to drsný moment, ale pro ty tvrdohlavé z nás, jediné východisko. Protože kdyby se nám dostávalo jen trochu sil, nepoučíme se a nepoužijeme ji pro změnu, ale pro udržení starých pořádků.
Já tento stav zažila bezpočtukrát. Dokonce jsem jednou Vyčerpání měla jako roční kartu, ten rok jsem prožila svou první temnou noc duše. A tak vím, že existuje i jiný konec než kapačky, výron v kotníku, pláč na podlaze v koupelně. Je to o odvaze pustit to dřív, než se ocitneme na dně. Je to o odvaze na chvíli pustit všechny promyšlené strategie a odevzdat se. Je to o odvaze nevyčerpat se k smrti.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.