Kdo se dneska nestydí, ten se včera nebavil! Anebo ještě lépe, kdo to včera nepustil, ten se dneska ubičuje. Naše krasojízda o lpění tohoto týdne pokračuje, skoro bych řekla graduje. Než nám naše nenaplněná očekávání budou doslova amputována, pořád je máme ve svých rukou a pořád jsme to my, kdo určuje běh a podobu naší reality.
A já se rovnou ptám. Jak bychom vnímali náš život a den, kdyby jsme až do morku kostí oprostili od představ, co je dobré a co špatné, co je spravedlivé a co ne? Kdyby na chvíli zmizelo srovnávání a porovnávání. Kdyby zůstalo jen bytí a plné přijetí, že takhle to prostě je, bo tak je to dobré a tak to má byť. Zkuste si to na chvilku představit a prožít. Já osobně v souvislosti s takovým obrazem cítím hluboký klid.
Ale protože toho nejsme dlouhodobě schopni, stejně nás dnes zase zaskočí totální frustrace z toho, že ať děláme, co děláme, nejsme dost a nikdy nedostaneme to, po čem toužíme. Podmiňování totiž říká více než jasně, až něco ty, tak možná my.
Vezměte si papír a schválně si sepište, co všechno vám stojí v cestě: tloušťka, samota, málo peněz, nedostatečný level duchovního rozvoje. Co všechno jste si mimoděk určili jako metu, které když dosáhnete, tak můžete v míru spočinout ve svém až po okraj šťastném životě. Věděli jste, že to jde i bez podmínek? Dovolit si je totiž náročnější než toho dosáhnout.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.