Je tam. Nepochybuji o něm, jako nepochybuji o svém žaludku, slinivce a kostní dřeni. Dá-li bůh, nikdy je neuvidím na vlastní oči, ale to neznamená, že se nebudu do krve hádat, že je mám. A stejné je to s naším vnitřním hlasem, vedením, intuicí, kompasem. Nazvěte si to, jak je libo.
Příměr s naším tělem není náhodný. Stejně jako vědomě pečujeme o jednotlivé orgány, stejně tak se nám odvděčí i naše intuice. Pokud nedetoxikujeme od myšlenek, strachů, katastrofických scénářů, pokud dáváme přednost virtuálnímu „junk food“ před kvalitním tichem a pohybem, nedivme se, že naše vedení je dost zanedbané.
Vnitřní hlas je něco, čím jsme byli obdařeni. A rozhodně to není schopnost předvídat budoucnost. Je to náš neomylný vnitřní kompas, který nás směřuje k věcem, situacím a rozhodnutím, která jsou s námi v celkovém souladu.
Základní otázka pro intuici není, jak to dopadne, ale ladí to se mnou? Bohužel odpověď na tuto otázku je nedostupná, pokud nejsme ochotni sestoupit z naší uřvané hlavy hlouběji do těla a zklidnit se. Jako by vám někdo něco šeptal na bigbeatovém koncertu, je to zkrátka marnost.
Takže pro dnešek přeskočte to nekonečné zkoumání, zda intuicí oplýváte či nikoliv a rovnou se vrhněte do zkoumání, jakou podobu, hlas a formu má zrovinka ta vaše. Tedy za předpokladu, že opravdu chcete žít život, který s vámi doopravdy ladí.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.