Dneska budeme mít příležitost zaplout malinko hlouběji do svého nitra a prozkoumat hlasy, které nás vedou, anebo také pronásledují. A to i přesto, že to dnes vypadá na poměrně svižný den.
Vnitřní hlas je náš kompas. Někteří lidé tvrdí, že žádný nemají, ale podle mne to není možné. Lze ho vytěsnit, lze ho přehlédnout. Je to jednodušší, než byste řekli. Náš vnitřní hlas je totiž tichounké ševelení uprostřed útrob. A pokud jste hrdým vlastníkem uřvané mysli, která vás neustále atakuje důraznými názory na cokoliv, pak je opravdu k uvěření, že žádné vnitřní vedení nemáte.
Vnitřní hlas, nebo klidně intuice, si lidé často pletou s předpovědí budoucnosti. Myslí si, že intuice je, když ví, jak věci dopadnou. Někdy to tak je. Každý z nás zažil ten pocit „já to říkal/a, já to věděl/a“. Ale opravdovým smyslem vnitřního hlasu je neustálá schopnost ladit se na sebe a podle toho přirozeně jednat.
Dnešní lekce spočívá v umění udržet kontakt s vnější realitou a zároveň neztratit kontakt s děním uvnitř. Někdy je to těžké. Ale hádejte, co pomůže? Ano, je to zpomalení. Když zpomalíme, můžeme své vnitřní naslouchání spustit hlouběji do těla a prozkoumat, zda to, co se chystáme udělat nebo říci s námi opravdu ladí.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.