Podle mne je tím největším uměním zklidnit se, když to tam venku bouří. Zkrátka nejít s tím dramatem, hněvem, bezmocí, propadem, ale místo toho přeskočit na paralelní kolej, která míří do nitra ke zdrojům.
Dnešní Velekněžka přináší příležitosti zažít vlastní hloubky. Obvykle se jim vyhýbáme, protože to jsou často místa, kam ukládáme všechno to, s čím se nechceme potkat, co si nechceme přiznat a co nechceme prožívat. Abychom se potkali se svou přirozenou hloubkou obtěžkanou zdroji a moudrostí, musíme se prosmýknout kolem propasti s vytěsněnou identitou.
Osho říká, že vnitřní hlas je hlas Boha, který k nám promlouvá. No, promlouvá, on tak spíš šeptá. Já vnitřní hlas vnímám spíše jako niterný vnitřní pohyb, někomu se mihne obraz. Na formě nezáleží. Co je ale všem společné, je schopnost ztišit se a uklidnit, protože jinak tohle vedení zase mineme.
Pokud něco ve vaší hlavě řve, intuice to asi nebude, spíš to bude strach. A navíc, intuice nevyhrožuje. Intuice vás nikdy nepostaví před ultimáta. To jen hlava má strach, že už jinou šanci nedostanete.
A proto dnes radím strávit den ve vědomém kontaktu s dechem. Nechte se na něm unést až do pánve. Jestli už nějakou dobu něco hledáte a stále nenacházíte, je to přesně uvnitř vás.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.