Hlavně klid a žádnou paniku. Nikdo není větší expert na pocity provinilosti než já, a proto máte štěstí, že jdu kolem. Když to chytneme hned po ránu, nejenže si ušetříme spoustu práce, ale závdavkem si můžeme ještě dopřát pěknou nálož laskavosti a sebelásky.
Vina se objevuje vždycky, když zapomeneme na svou dospělost a sílu. Sklouzneme do malého dítěte, které nemá nástroje, jak zdravě se svým činem či volbou naložit, a tak přijímá trest v podobě studu a odmítnutí.
Naše vnímání dospělosti nám nezabrání šlápnout vedle, ale významný rozdíl nastává, v tom, jak naložíme s důsledky našeho chování. Dospělý se totiž postaví do odpovědnosti za to, že na každé vytvořené situaci mám 50% podíl. Ne 20%, ani 80%. A druhý nezbytný důkaz dospělosti je přiznat si, že jsme schopni ubližovat druhým. Ne snad, že by nás to tak rajcovalo, ale protože taková je realita a součást života. A pokud připustíme, že druhé prostě normálně zraňujeme, pak se můžeme rozhodnout pro nápravu či změnu. Anebo alespoň upřímnou omluvu.
Je jedno, jestli dnešní provinilost a výčitky jdou směrem k okolí anebo k vaší osobní minulosti. Dospělé je akceptovat, že už to za žádných okolností nelze vrátit. TEČKA. A teprve když tohle připustíte a přestanete se obracet do minulosti, můžete začít činit nápravy a budovat jinou budoucnost.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.