Kdo se dneska nestydí, ten se včera nebavil! Tak co, jak jste si užili včerejší svátek lásky a práce? Doufám, že dnešní kocovina, ať už ta fyzická nebo ta morální, rychle pomine a nebe se zase vyjasní.
Osmička Mraků věru není pěkná karta. A naše mysl si ji ještě umí „přikrášlit“. Trochu mi to připomíná vtip o paměťové matraci, na kterou když si lehnete, tak začne chrlit všechny vaše životní fuck-upy.
Na tuhle kartu se stačí podívat a už se cítíte provinile. Přesně tedy nevíte proč, ale máte nejasný pocit, že s vámi něco není v pořádku. Znáte to? Tak takhle jste se cítili, když jste byli malí. Je to hrozné, ale vinit a vyvolávat provinilost naši rodiče považovali za jeden z nejefektivnějších nástrojů výchovy. Když se cítíme provinile, uděláme cokoliv, aby to tak nebylo. Dokonce s radostí přijmeme trest.
Osmička Mraků ale není jen o výčitkách. Patří sem taky depky. Takový ten pocit deky, kdy nám nejde hnout se z místa. Je to neuvěřitelné, ale obě dvě témata mají něco společného. A tím je SÍLA! Než abychom připustili, že máme sílu napravit škody, aniž bychom si sypali popel na hlavu a ponižovali se, raději upadneme do depky.
A to je taky základní poselství této karty. Kdykoliv se potácíme v provinilosti, zase jsme uvízli v malém dítěti, které nemá nástroje ani kapacitu naložit s nastalou situací. Je odkázáno na dospělého, který mu zrovna něco vyčítá. Proto je provinilost tak iluzorní. Na rozdíl od síly, díky které můžeme dospěle a zdravě přijmout důsledky našich činů a pokusit se o nápravu. Neboť chybovat je lidské.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.