Všimli jste si, jak se vám uleví, když zjistíte, že na něco nejste sami? Je fascinující, jak rychle umí náš nervový systém reagovat a okamžitě změnit poměr chemických látek v těle, a my se z minuty na minutu cítíme jinak.
Mně osobně představa, že na svůj život, každodenní výzvy a překážky nejsem sama, nesmírně ulevuje. Vidím, jak se trápí lidé v mém okolí, když přijali za svou představu, že zůstali sami, opuštění a nepochopení. A přitom stačí tak málo – přizvat do života své vnitřní vedení. Můžeme ho nazvat jakkoliv, intuice, průvodci, strážný anděl, existence, vesmír, bůh.
Ve výsledku totiž nejde o důkazy, jestli tyto entity existují, ale co s naším aktuálním prožitkem dělá představa, že nám momentálně kryjí záda. A já se jednoduše rozhodla, že se mi víc líbí žít v klidu, než vynervovaná.
Trojka Duhy je právě takovou připomínkou. Strážný anděl vede svou svěřenkyni ke světlu. A ta se, slovy klasika „navzdory své průměrnosti“ vzpouzí! On ji vede za ruku a ona si furt mele svou: nene, tady nikdo není, jsem na to úplně sama! A teď se podívám do minulosti a připomenu si všechny situace, kdy jsem se rozhodla, že na to budu sama, jenom abych neviděla, že mám své průvodce. No chápete to?
Aby nedošlo k mýlce. Věřit na anděly a průvodce neznamená, že vám splní, co vám na nose uvidí. Pravdou je, že většina našich přání je dětinská a toxická. Uvěřit v ně znamená nevyhýbat se životu a těžkým chvílím a nepochybovat, že to je ta správná cesta k růstu a ke štěstí. Sledujte, kam vás to dnes vede a všímejte si, jak to má vaše umanutá část tendenci neustále popírat.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.