I přes sílu posledních dní a letošních prázdnin vůbec, vězte, že v tom nejste sami a necháni na pospas. Chápu, že je to těžko uvěřit a důkazy na to nejsou, ale mě samotné se opravdu silně ulevuje, když si připustím (a vnitřně to nijak nerozporuji), že jsem pod ochranou. A čím více se tomu dnes a následující dny otevřeme, tím jednodušší to pro nás bude.
Včera se mi stala opravdu těžko uvěřitelná věc. Přijela jsem na pár dní na návštěvu do 240 km vzdáleného města za svou celoživotní přítelkyní ze střední školy. Při pokecu na balkoně jsme si začaly povídat o tom, co zrovna čteme. Líčila mi spletitý příběh o tom, jak nedočetla knihu a vrátila ji do knihovny, ale pak narazila na její třetí díl a protože neměla co číst, tak jej zhtla a ty předchozí dva díly si zase půjčila. A chtěla vědět, co čtu já. Tak jí zase já líčím, jak jsem dostala doporučení na jakési fantasy (fantasy nemám moc ráda), a tak jsem tomu dala šanci. Zvedly jsme se ze židlí, že si ty knihy ukážeme. A co myslíte? Obě jsme v ruce držely stejnou knihu. Statistická pravděpodobnost minimální.
Večer jsme si povídaly a znovu se vracely k této situaci, která nám udělala silný mráz po zádech. A ve výsledku jsme vyhodnotily, že tenhle příběh je prostě polibek od Boha na čelo. Jen abychom si uvědomily, že o nás ví, i přesto, že každá zažíváme nesmírně náročné období.
A stejné je to i s dnešní Trojkou Duhy. Kolem nás je nesmírné množství energetické a spirituální podpory a my se pořád tváříme, jako bychom byli vydáni na pospas smečce hladových vlků. Zarputile odvracíme hlavu a díváme se jiným směrem, protože drama je pro nás zajímavější. Být pod ochranou neznamená, že se nám už nikdy nic bolestivého nestane, ale absolutně se neslučuje s pocitem oběti, která je natolik toxická, že jsme na ni do jisté míry závislí.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.