Přátelé, slyšíte ty zvonečky? Andělé nám krouží nad hlavami a na nás se snáší třpytky milosti. Zdá se vám to infantilní? Máte pravdu, možná to je infantilní, nicméně zástupy andělů, vyšších bytostí a průvodců tu s námi jsou bez ohledu na roční období.
Někdy je těžké uvěřit, že na ten svůj život nejsme sami. Jsou chvíle, kdy tu stojíme nepochopení, odmítnutí a bez lásky. Já sama pochopitelně nevím, jak se věci mají doopravdy, ale věřit tomu, že na to nejsem sama, mi jednoduše pomáhá vyhoupnout se ze zmaru a bahna sebelítosti. Takže pro mne to funguje.
Trojka Duhy nám právě takovou naději přináší. Náš anděl s námi má někdy velkou práci. Je to jako mluvit do dubu, poskakuje kolem nás, až mu z křídel odpadávají pírka, a my si pořád meleme tu svou, jací jsme zneuznaní, opuštění chudáci a tvrdohlavě se nehneme z místa. Ba co víc, jako z udělání jsme se rozhodli, že se vydáme na úplně opačnou stranu.
A přitom stačí tak málo! Schválně si na chvíli představte, že na svůj život a každodenní povinnosti nejste sami, že se máte s kým poradit, že tu je někdo, kdo ve chvílích nejistoty a zmatku jasně řekne: půjdeme tudy a uděláme toto. Jak se cítíte? Jakou máte chuť do života? A co je zásadní, jak to ovlivňuje vaše volby a úvahy?
A proto se dnes otevři a vystrč hlavu ze své ulity zatvrzelosti. Možná tě potká zázrak, možná ti cestu ukáže nečekané setkání. Andělé a průvodci mají mnoho podob. A otázka nezní, zda doopravdy existují, ale zda je chceš potkat.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.