Záleží na nás, čemu věříme. Můžeme se rozhodnout, že jsme v životě sami a opuštěni a podle toho vynakládat denně úsilí něčeho dosáhnout. Anebo třeba dnes můžeme zkusit hru na to, že nás život vede, že víc než úsilí stačí pozornost, která nám zprostředkuje dary, zkratky a znamení kudy jít a pro co se rozhodnout.
Ó, jak krásný a jednoduchý by byl život s vedením. A tady se nabízí dnešní klíčová otázka, proč teda není? Proč vedení nenásledujeme? Proč věčně trucujeme jako malé děti a chceme si to za každou cenu dělat po svém a s takovou dřinou?
Moje soukromá odpověď je, protože se bojíme důvěřovat. Následovat vedení, nebo chcete-li svůj vnitřní hlas totiž primárně znamená důvěřovat mu. A tady narážíme na naše očekávání, co by nám takové vedení mělo zprostředkovat – radost, štěstí, lásku? Anebo růst?
Jak tedy poznáme, že jsme se ve vedení sekli? Nijak. Nejsou data, není paralelní realita, která by nám ukázala, jak by určitá situace dopadla kdybychom se rozhodli jinak. A tak je zkrátka jednodušší přijmout fakt, že tak, jak se to děje, se to děje v souladu se životem. Ušetříme tím spoustu energie za boj, stěžování si, křivdu a sebelítost.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.