Už je to tak. Nedá se to zvrátit. Dneškem začíná další a nová etapa našeho pomíjivého života. Začíná nový akademický rok a s ním všechny ty zářijové zmatky, říjnová usazování, listopadové ponory a prosincové hysterie. Ale taky neskutečné babí léto, oslava hojnosti a uctění předků, dokončování a rozpouštění všechno přežitého, a další a další alegorické vozy. Já se tedy cítím slavnostně, co vy?
A do toho nám dnes Trojka Duhy velmi užitečně připomíná, že na to nejsme sami. Tedy, my se pochopitelně můžeme rozhodnout, že si to ztížíme a všechno to sami odedřeme. Inu proč ne, myslím, že na generování intenzivního pocitu opuštění a osamělosti jsme tu experti všichni.
Ale taky si prostě nahlas můžeme říci, že na to sami nejsme a podle toho se začít chovat a druhotně tak cítit. Remcalové se pochopitelně hned chytnou toho, že myslet si můžeme cokoliv, ale to nám složenky nezaplatí. A tady více než kdy jindy platí „fake till you make it“ – jakmile se naučíme zprostředkovávat si pomocí nervového systému jakýkoliv prožitek, začne prosakovat i do vnější reality. Vaším úkolem není vymyslet, jak to ve svém životě zařídit, ale naučit se se tak cítit za všech okolností.
A proto, v tom dnešním zmatku a shonu najděte chvíli, abyste se zastavili a připomněli si, že máte své průvodce a své strážné anděly. Můžete na ně být uražení, můžete je přehlížet a ignorovat, ale jsou tu a snaží se vás podepřít. Alespoň dnes je prosím vezměte na milost a promluvte si s nimi. Mají vás opravdu rádi.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.