Mám pocit, že Uvědomění pracuje za mne. Nemusím nic, tedy až na tu malou drobnost, že jsem ochotna vidět pravdu o sobě, a jako by mi sám život reflektorem osvětloval cestu a upozorňoval na všechny louže, klacky a výmoly. Super, že? Jak říkám, pokud jsem ochotna vidět pravdu o sobě.
Uvědomění samo o sobě má velmi přirozenou podobu, není to žádná rána do palice, která nám roztančí jiskřičky před očima, od toho tu máme jiné karty. Uvědomění je jako jemné bezemoční AHA, které nám cinkne v hlavě. Jako by někdo sejmul závoj z našich očí a my najednou všechno vidíme jasněji a ostřeji.
Je otázka, zda je tento způsob laskavější. Často totiž přináší uvědomění na druhou, a sice konfrontaci s vlastní nevědomostí. Jak jsem to tak dlouho mohl/a nevidět? Jak jsem to tak dlouho mohl/a žít? To jsou nepříjemné otázky a mají tendenci nás stáhnout hluboko do studny provinilosti, selhání a osobní nedostatečnosti.
Naštěstí, život měnící je ono probuzení, ne to, jak dlouho jsme spali. Počítá se každá vteřina uvědomění a ne to, jak dlouho jsme byli odpojeni. Až to dnes přijde, radujte se. Nenechte si to vzít odvedením pozornosti k tomu, že už jste to měli „vědět“ dávno. Teď je ta posvátná chvíle a tak to bylo pečlivě naplánováno.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.