Že by? Že by se nám dneska konečně zadařilo a my se vyškrábali z té příšerné emocionální bažiny? A vlastně proč ne. Tedy za předpokladu, že bláhově neustrneme v představě, že už do ní nikdy nepadneme.
Já osobně mám úspěch moc ráda. Je v pořádku, že se nám daří a trvám na tom, že to je naprosto zasloužené. Bohužel ale vzhledem k tomu, že se nám objektivně daří méně, než bychom si přáli, máme k takovému „daření“ specifický, skoro bych řekla pokřivený vztah. Jakmile se daření v životě objeví, chceme si ho udržet za každou cenu a jakékoliv vychýlení z tohoto stavu považujeme za osobní selhání a neschopnost.
Takže, ať se vám dneska povede cokoliv, nenechte si vzít pocit triumfu. Plně si ho zasloužíte. A protože dřív nebo později přirozeně pomine a vyšumí, radím vám pokud tu je, vychutnejte si ho. Pokud to neuděláte, tak až vám začne mizet mezi prsty, chytne vás amok a vy uděláte všechno proto, abyste si ho ještě chvíli udrželi. A to vás zaručeně přivede do propadu, kterému se tak snažíte vyhnout.
Energie úspěchu není smyslem života, je to naše výživa. Podporuje důvěru, že je s námi všechno v pořádku, že tu máme své místo a že máme hodnotu. Je paradox, že na nějaké rovině všichni bažíme po uznání, ale když ho máme plně přijmout, tak nám to stud nedovolí. A proto si dnes napucněte svá emocionální bříška. Protože z hladu někdy říkáme a děláme strašné věci.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.