Jeden by se Úderu blesku skoro leknul. A proto hned ze startu říkám, hlavně klid. Ano, něco se tu hroutí a něco v nás to vyhodnocuje jako regulérní apokalypsu, ale ve skutečnosti se jedná o obrodu. To, co je důležité a nezbytné, je ustoupit drobet stranou, aby nám na hlavu nespadla doška.
Úder blesku jasně říká, že to, co nestojí na pevných a zdravých základech projde zkouškou (kterou pravděpodobně neustojí). Já vím, tak dlouho jsme to žili, tak dlouho jsme to flikovali, tolik energie jsme do toho vložili a teď to máme nechat padnout? Je to těžké. Ale žít v domě bez základů a s poškozenou statikou je zkrátka život ohrožující.
Naštěstí to nejsme my, kdo by musel určovat, co už je a není nefunkční. Při jednom dobře mířeném zemětřesení se to zákonitě vykrystalizuje samo. A co je nejdůležitější, je doslova zakázáno, bičovat se za to, jak to, že jsme to nechali zajít až tak daleko. Zkrátka to tak bylo chtěno. Možná to jednou pochopíme, anebo taky ne.
Sebešíleněji to vypadá, i tak si můžeme užít pěkný víkend. Zalezme si do vnitřního bezpečí a dovolme řízenou demolici všeho, co náš život už nepotřebuje.
Pěkný víkend.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.