A zase je tu téma hranic. Bodejť by ne, naráží to na nás ze všech strach – kolektivní zvyky, rodinná očekávání, osobní tlaky na výkon, úspěch, perfekcionismus. Mimochodem, dokonce se poslední roky setkávám s urputným rozhodnutím tohle nenásledovat za každou cenu – na venek to vypadá jako zvládnutá lekce, ale uvnitř stejný tlak převlečený do kabátku duchovní pýchy.
Dnešní poselství hovoří o spolupráci a rovnováze v oblasti příjmu a výdeje energie. Zkrátka bude dobré si dnes pošéfovat, kolik dáváme a kolik bereme. Dnešek je extra dárek pro nás všechny se syndromem záchranáře. Nemusí to být dramatické, pokud si jako prioritu dnes určíme fokus na vlastní hranice a motivace.
Čtyřka Ohně je totiž nositelem velmi poučného příběhu. Příběhu o tom, že starat se o cizí potřeby a považovat je za důležitější než ty naše nám přijde cnostnější, že když víc dáváme, než přijímáme, tak jsme tak nějak víc. Ano, chápu, tohle se blbě čte. Tím, že tu jsme více pro druhé než pro sebe, přece jasně dáváme najevo, že to tak není. A přece je. Vždycky za to něco chceme – pochvalu, ocenění, uznání. A že to tak je, poznáme až příliš lehce. Když se nám to nedostane, vyjde najevo, jak zištná byla ve skutečnosti naše péče.
A proto dnes pozor na to, kam se vrháme. Nevyžádaná záchrana, stejně jako rada, je aktem vpádu na cizí území. A než na něco kývneme, vždycky bychom měli upřímně prozkoumat svou motivaci, proč energii, kterou pro sebe máme tak pramálo, tak snadno věnujeme jiným.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.