To, co v životě nejvíce bolí, je náš odpor vůči němu. Stále máme nějaké výhrady. Tohle by mělo vypadat jinak, měl/a bych být někde jinde, tohle by nemělo bolet. Jsme chodící snůškou stěžování a nesouhlasu. Místo abychom nasedli na proud života a nechali se s důvěrou unášet, plaveme proti proudu a stěžujeme si, jak furt stojíme na místě a strhaní jak vězeňský kýbl.
Pokud jste včera naskočili na energii integrace, museli jste to přece alespoň na chvíli pocítit na vlastní kůži, takovou tu úlevu, že jste vlastně cajk, že je s vámi všechno v pořádku a nemusíte se pořád schovávat a předělávat.
A dnes v tom budeme pokračovat. Zase budeme trénovat přijetí, tentokrát na téma vlastní tvořivosti a radosti. Naše tvořivost je totiž často pokřivena zatížením na výkon. Výsledek musí nějak vypadat a k něčemu být, jinak to je zbytečná a marná práce. A že to v takovou chvíli nepřináší žádnou radost? Koho to zajímá?!
A přitom smyslem tvořivosti je generovat to nejhlubší uspokojení, jestli se k tomu připojí i výsledek, který je ucházející pro naši mysl, to už je jen nepodstatný detail. Všechno, co děláme bez úsilí, je tvořivé. A na to se dnes zaměřte. My blázni pořád máme pocit, že hodnotu má dřina, ale větší hodnotu má lehkost a radost. A věřte mi, že i když máme po ruce samotnou Císařovnu, nebude to snadný den. Protože přerámovat vnitřní hlasy našich rodičů o nemehlech, budižkničemech a lemplech, je opravdu výzva.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.