Tak co? Už vyhlížíte výsledky svého jarního odpichu? Každých pět minut nakukujete do vesmírného květináče, jestli už se něco klube? A co si budem povídat, nejraději byste děložní lístky vašeho úspěchu a hojnosti potáhly směrem ke slunci? Jistě chápete, že je na místě se uklidnit. Do sklizně je opravdu ještě daleko.
Trpělivost. Už to slovo drnčí v uších. Uvnitř je zvedá vlna odporu a my si představujeme, jak s krajní nechutí musíme něco vydržet, vydržet než to bude. Připomíná vám to něco? No jasně, náš dětský nervový systém, který ještě neměl kapacitu na to, aby ustál jistou míru frustrace mezi potřebou a jejím naplněním. Ale víte o tom, že už dávno nejsme malé děti a náš nervový systém je plně vyvinutý, že jo?
Pokud nejsme dobře usazeni v důvěře, z trpělivosti se stává čiré utrpení. Ve skutečnosti čas pracuje pro nás, stejně jako Existence. Doba růstu a zrání je nesmírně cenná, a tak jako jsme my potřebovali spoustu času (a někteří ho nedostali) na objevování zákonitostí světa, stejně tak to ho potřebují naše projekty a vize.
Buď se uvolníme do důvěry a necháme v klidu zrát to, co chceme časem sklidit, nebo to protrpíme a pořád budeme prstem šťourat do truhlíku, až zárodek nového zničíme.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.