Bohudíky, vypadá to, že jsme vnitřního kritika setřásli, tedy alespoň pro dnešek. Zbavit se ho asi úplně nepůjde, ale to vlastně ani není cílem. Je to část nás a k celistvosti, po které všichni tak toužíme, nedojdeme tím, že budeme systematicky odmítat kousek sebe.
Takže dnes, hopky hopky celým dnem. Dvojka Duhy nás zve do přítomnosti. Já vím, je těžké vůbec rozeznat, co to ta přítomnost je, natož si ji radostně užívat. Ale stačí se podívat na obrázek.
Nejde ani tak o to vyloudit stejný blažený výraz, ale pochopit, že bezstarostnost, která z muže čiší, je založená na tom, jediné, na co se soustředí je bezprostřední nejbližší krok. A ten, když se mu povede, má co slavit. A zároveň, jeho nadšení neničí všechny ty hrůzy, které mohou hypoteticky nastat, protože jim nevěnuje pozornost.
Lidé si často myslí, že žít přítomností je nezodpovědné. Je potřeba myslet na budoucnost i zadní kolečka. A mají pravdu. To vše je totiž v přítomnosti obsaženo. Když jsme opravdu tady a teď, přirozeně se objevují impulsy, které formují naši budoucnost v náš prospěch. Pokud nejsme tady a teď, formujeme naši budoucnost svým strachem, a ten do své budoucnosti také promítáme.
A proto nádech a výdech. Dovol, ať tvoje pozornost klesne hlouběji do těla. Potkej se s tím, jak se teď máš a jak se cítíš. Na pár nádechů a výdechů s tím zůstaň. Opakuj co nejčastěji.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.