Vypadá to, že léto je tento týden poněkud intenzivní. Takže bez ohledu na oblačnost doplňujme tekutiny a dělejme si krátké zastávky pro vědomý dech a uzemnění.
Sedmička Ohně nám trošku zatopí pod kotlem. To se tak někdy se stane, že se ocitneme ve víru událostí a povinností a máme pocit, že nic nestíháme a nad ničím nemáme kontrolu. Mě se to děje dost často. Takže už mám trošku know-how, jak s tím pracovat.
Prvně se musím zastavit a uvědomit si, jak mne vnitřní představy, tlak a iluze nedostatku času vlečou a já zrychluji. Pak s laskavostí obejmu svou vnitřní paniku, která má pocit, že se jí život hroutí jako domeček z karet. Tahle část je nesmírně důležitá, protože postavit kolaps života na tom, že dneska jsem se zasekla v zácpě je opravdu zbytečné.
A pak si představím, jak ta vnitřní bouře utichá a všechno co tam zběsile vířilo, dosedne na zem. Nádech a výdech. Někdy to musím dělat každou hodinu. A nakonec se podívám na svůj diář a todo-list a něco zruším nebo vyškrtnu. Ejhle, najednou se objeví časová kapsa.
Co tím chci říci? Že stres je primárně záležitost naší mysli. To my jsme na sebe upletli bič, co v daném časovém úseku zvládneme, v jaké kvalitě a s jakým výsledkem. To my jsme ti, kteří mají utkvělou představu, že neustále něco musíme a když to nezvládneme, tak je po nás. To my si hýčkáme tu opici, která má absolutní vládu nad naší pohodou.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.