Stres, to není jen to, že nestíháme a jsme zavaleni hordou povinností a aktivit. Stres, to jsou především latentní nároky, které na sebe neustále klademe a které jsou tak bláznivě nerealizovatelné, že už předem kolabujeme.
Při dnešní kartě mi prolítlo hlavou, bože, proč jsem ve stresu? Dcera včera odjela na týdenní prázdniny a já mám konečně volno. A tam jsem to zahlédla, ty neadekvátní nároky a ještě z extrému do extrému. Od představy, že za ten týden napíšu knihu, potkám se se všemi kamarádkami až po to, že celý ten čas promedituji a konečně se vymaním ze stresu a navodím vnitřní klid. Ano, takhle jednoduše si lze z krásného letního týdne plného volna udělat dobrovolně peklo na zemi.
Ale zpět k dnešní kartě. Naštěstí nic není ztraceno a smyslem je uvědomit si to hned z kraje. Takže vám rovnou dám nástroj. Zkuste si představit, jak asi vypadá ta část (vnitřní bytost) ve vás, která je pod tlakem a jak vypadá ta, která tak mocně tlačí. Zkuste se na ně naladit, zkuste je vyslechnout. Každá něco chce a dokonce, každá chce v podstatě to stejné – uznání a pocit bezpečí.
Takže co? Hlavně klid a nohy v teple (já vím, je léto). Nádech a výdech. Než zběsile začneme následovat plány v naší hlavě, zkusme si spočítat, jestli jsou v tomto horku, v šibeničním čase, který jsme si na to vytýčili a s nereálným výsledkem, který očekáváme, vůbec možné. Je léto probůh. Trochu lehkosti do toho života.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.