Já mám míň, ty máš víc. Ty jsi lepší, já jsem horší. Teda ta je strašná, to já bych nikdy! Vítejte v delifé předsudků vašeho vnitřního kritika. Že žádného nemáte? Že byste lidi tam venku v životě nesoudili? Ale hušky, starý hrušky. Popíráním to nezmizí, naopak, ale převzetím odpovědnosti a zvědoměním se to může proměnit.
Proč tak obšírný úvod? Protože soudíme, porovnáváme a kritizujeme víc, než bychom si připustili. Je to trošku jako s projekcí, máme ji všichni, ale mluvit o tom otevřeně je jako přiznat se ke svrabu nebo k roupům. A přitom je to součást naší mikroflóry.
Takže úkol pro dnešní den. Zkuste své kritické hlasy vůči sobě i druhým netlumit. Pěkně si to v hlavě vohulte na plno, až to bude dunět jako v ojetým BMW. Prosím vás, hlavně ať to ale zůstane v té hlavě, ne že si stáhnete okýnka, aby se za váma lidi otáčeli přes dvě ulice!
Cílem totiž bude upřímně se svých soudících a kritických hlasů zaposlouchat a blíže se s nimi seznámit. Ale o co jde především, je nahlédnout na jejich motivaci. Pokud se jimi budete upřímně zabývat, pravděpodobně zjistíte, že dělají všechno pro to, aby vás ochránili, aby odlákali pozornost od neskutečného pocitu studu, trapnosti a selhání, který do vás byl kdysi vložen. Kdykoliv jste kritičtí nebo posuzující, ve skutečnosti něco/někdo ve vás potřebuje velkou péči a ocenění.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.