Je těžké udržet se v hravosti, když nám v hlavě duní vnitřní kritik a vyhrává to svoje disko o selhání, dokonalosti a že nejsme dost dobří.
Pojďme se dnes na vnitřního kritika podívat tak trochu jinak. Většina lidí si myslí, že to je totální sabotér jejich štěstí. Ničí je, nedopřeje jim chvilku klidu a pořád na nich něco vidí. A já se ptám, proč to asi dělá? Aby vás zničil a ponížil? Ó né, moji milí! Váš vnitřní kritik vzniknul z čisté lásky, stejně jako jeho motivace. Kdysi dávno, když jste byli vystaveni zostuzující situaci, že nejste dost dobří, někdo vás kárá, něco vám vyčítá, vysmívá se vám, ve vašem vnitřním vesmíru se objevila postavička a ta řekla: já už nikdy nedovolím, abys tohle musel ještě někdy zažít. Postarám se o tebe. Pod jednou podmínkou. Musíš mne od teď na slovo poslouchat!
A tak nás náš vnitřní kritik neustále žene vpřed, kárá, žádný výsledek mu není dost dobrý. A proč? Protože upřímně věří, že když budeme nejlepší, nejkrásnější, nejbohatší, nejvymeditovanější, zkrátka dokonalí, tak si na nás už nikdy nikdo netroufne a my už nezažijeme tu strašnou ponižující bolest našeho dětství.
Až se dneska zase ozve, tak se mu pokloňte a poděkujte mu. Strašně dře a nikdo to nevidí. Obejměte ho a běžte s ním na zmrzku. Mějte pochopení, soucit a uznání. Protože pak konečně začnete mít v krizových situacích, kdy máte pocit, že jste to zase totálně podělali, větší soucit i se sebou.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.