Ójé, vypadá to, že vnitřní kritik dnes vstával dříve než my. Pojďme ho tedy překvapit! Místo, abychom na něho zase byli naštvaní už od rána, pojďme ocenit, co pro nás dělá.
S vnitřním kritikem je opravdu těžké se hádat a absolutně nemožné je mu cokoliv dokazovat. Vždy bude o ždibec dál a vždy bude mít poslední slovo. Vypadá to jako strašný vopruz, ale má to své důvody, ostatně jako všechno v našem systému.
Říká se, že vnitřní kritik je ta část nás, která nás miluje nejvíc. Zní to neuvěřitelně, že? Ale dává to mysl. Je to totiž příběh o dětské duši, která byla vystavena nepřijetí, stále pro své okolí nebyla dost – dost dobrá, dost chytrá, dost krásná, dost výkonná. A najednou se objevil vnitřní kritik, který slíbil, že už nikdy nedovolí, aby se dětské duši toto nepřijetí zopakovalo. Zavázal se, že ji ochrání před bolestí – když ho bude navždy poslouchat a následovat.
A tak se zrodila bláznivá iluze, že když budeme nejlepší, nejkrásnější a nejrychlejší, tak nám nikdo nemůže ublížit. Je vám jasné, jak se s námi náš vnitřní kritik nadře?
Neponoukám vás, abyste ho bezhlavě následovali. Jistě chápete, že takhle strategie nefunguje. Ale když uvidíme příběh, který je za ní, můžeme mít pro svého vnitřního kritika více pochopení. Když totiž začne bít na poplach, něco v nás zase cítí hlubokou nejistotu a nedostatek sebedůvěry a sebehodnoty.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.