Nedovol to. Nedovol uvěřit tomu hlasu ve tvé hlavě, že nejsi dost a že dokud nebudeš dost, tak si nezasloužíš štěstí. Vždycky bude někdo, komu nebudeš vyhovovat. Ale to neznamená, že nejsi OK.
Potom, co jsme prošli úplňkem a snad nabrali trochu sil dospěláckým přijetím toho, co obsahujeme, je tu nová výzva – popasovat se s naším vnitřním kritikem. Nevím, jak vám, ale jsou dny, kdy mi doslova ničí život. Podle něj nejsem dobrá v ničem, ani matka, partnerka a už vůbec ne podnikatelka. Málo se hýbu, nebaví mě vařit, měla bych víc uklízet i vydělávat.
Pojďme se ale hlouběji zaposlouchat do toho, co nám vnitřní kritik říká doopravdy. Když pomineme jeho nevybíravý jazyk a tón, jeho poselství je jasné. On se nás totiž snaží chránit. Snaží se nás ochránit před tím vším zostuzením, odmítnutím, provinilostí. A tak nás žene neustále kupředu, k iluzi vlastní dokonalosti. Protože kdo je dokonalý, na toho si přece nikdo netroufne, no ne?
A ještě jeden aspekt Pětky mraků bych zmínila. Pokud víte o svém vnitřním kritikovi a bojujete s ním, zkuste se dnes zaposlouchat do toho, jak vnímáte a mluvíte o druhých. Pokud je tu nepochopený a neuctěný vnitřní kritik, potácíme se ve dvou extrémech. Buď kritizujeme sebe, anebo druhé. Neustále srovnáváme. A protože prohrát probouzí prastaré bolesti, snažíme se z každé komparace za každou cenu vyjít lepší než ten druhý, takže se neustále latentně nad druhé povyšujeme.
Asi si říkáte, no super, a co s tím teď? Coby, to, co vždycky. Až zase začnete ohrnovat nos nad druhými, zeptejte se sami sebe, jak asi vypadá ten váš vnitřní posměváček. Potkejte se se svým vnitřním dítětem, které raději bude šikanovat druhé, než aby samo bylo obětí zesměšnění. Prosím, hlavně ho nekárejte. Jediné co potřebuje, je ujištění, že je pro vás tím nejdůležitějším na světě. Potřebuje péči, uznání a ochranu. Ostatně jako my všichni.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.