Jak se dařilo vaší včerejší dospělosti? Udrželi jste kontakt. Podařilo se vám nesklouznout do oběti a bezmoci. Někdy je to opravdu těžké. A nejhorší na tom je, když už nám přechodně dojdou síly, objeví se (nejen emocionální) propad a my se začneme bičovat za to, že jsme se propadli.
Vypadá to, že dospělý nadhled se nám bude hodit i dnes. V hlavní roli se totiž objeví právě ono selhání a jeho největší generátor – vnitřní kritik. Pamatuji si, když toto téma bylo aktuální v mém životě a v mých terapiích. Nešlo jen o tu strašnou směs provinilosti a selhání, ale především o tu bolest za tím, o to malé dítě, se kterým nikdy nikdo nesdílel jeho nadšení a kreativitu. Jasně, očima dospělého to byla čmáranice, ale očima dítěte je to vrchol kariéry.
A stejný model nám funguje i dnes. Očima vnitřního kritika, který nastavil laťky, nikdy nebudeme dost rychlí, schopní, dokonalí, úspěšní. Ale pro naši aktuální kapacitu jsme každý jeden okamžik na vrcholu svých sil.
Až se dnes zase budete srovnávat a jako vlastní cíle budete mít cizí mety a váš vnitřní kritik nad vámi zase bude ohrnovat nos, mějte odvahu se na chvíli zastavit a prozkoumat, co se doopravdy děje. Pokud to nejde lépe, znamená to, že v danou chvíli více energie nemáte. Můžete zkoumat proč, a nebo se můžete obejmout a říci si, to nevadí, i tak se miluji a mám tu své místo.
Možná si říkáte, že kdyby nebylo toho vnitřního kritika, váš život by byl v cajku. Nejsem si jistá. Já ho totiž beru ne jako prudiče, ale jako velkého ochránce naší sebehodnoty, který odhaluje, kde stále dáváme přednost cizím měřítkům a hodnotám před vlastní jedinečností.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.