Sedím u počítače a myšlenky se rozbíhají všemi směry. Dnes mi tedy ta denní karta opravdu nejde, říkám si. Ahá! Vždyť já už tu dobrých 10 minut sedím a do hlavy mi svou kovadlinou buší vnitřní kritik, a stejně jako v tom vtipu o paměťové matraci, vyjmenovává všechny nezdary mého života.
Vítejte ve Srovnávání. V tom strašném pocitu nedostatečnosti a selhání. Ve strachu, že celý svět konečně zjistí, jak moc jsme nemožní a nepřijatelní. Ano, přesně tohle umí Pětka Mraků. Mohli bychom u toho zůstat a měli bychom vystaráno na celé prázdniny. Anebo můžeme všechny tyto hlasy elegantně obejít hlouběji prozkoumat, kdo v nás mluví.
Vnitřní kritik je část v nás, která nás především miluje. Divíte se? Opravdu je to tak. Jeho neustálé porovnávání a poukazování na naše slabosti a chyby má za úkol, abychom se těmto chybám jednou pro vždy vyhnuli a byli konečně dokonalí. Proč? Protože až budeme dokonalí, tak si na nás už nikdy nikdo netroufne, nezesměšní nás a neodmítne. Zdá se to logické. Bohužel je to naprosto nefunkční.
Náš vnitřní kritik se zkrátka snaží za každou cenu, aby se nám neopakovala stejná bolest z našeho dětství, kdy jsme v měřítku dospělého světa nebyli dost, anebo kdy nás naši rodiče nebyli schopni ocenit. Ne vždycky se totiž musí jednat o explicitní trest. Často si jen dětská duše potřebuje nepřívětivost a absenci kontaktu v rodinném systému nějak vysvětlit a většinou dojde k tomu, že za to může sama.
Dnešní poselství je o ujištění, že děláte dost a jste dost. Já vím, někdy to tak zvnějšku nevypadá. Ale každý jeden okamžik vašeho života je vaším vrcholem. Vždycky tu bude někdo, kdo bude lepší, mladší, krásnější a úspěšnější. A proto nemá cenu držet pozornost tam venku příliš dlouho. Ve skutečnosti se není s kým srovnávat, maximálně s vaší včerejší verzí. A v tomto porovnávání VŽDY vyjdete jako vítěz.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.