Brečí obloha a plakat pravděpodobně budeme i my. Dnes to pravděpodobně nebude tak drastické, a pondělní bolest se promění na jemnou mlhu smutku na pozadí.
To zásadní, co je opravdu nutné říci, je, že když cítíte smutek, není s vámi nic v nepořádku. Není to pohodlné a není to ani oblíbené. Jedou z prvních vět, které jsme jako malí zaslechli byly různé variace na: nebreč, než se vdáš… případně: takový velký kluk a pláče. Za mne je tohle ten největší problém se smutkem. Ne, že tu je, ale že nás nikdo nenaučil, že je v pořádku ho cítit a ani, jak jím zdravě projít.
Tahle energie nevyplakaných slz se dnes hlásí o slovo. Možná máte pocit, že nemáte důvod, ale vaše tělo, váš systém si myslí něco jiného. Smutek je emoce jako každá jiná. Je rovnocenná vášni, radosti, vzteku, strachu. Nelze jednu z nich vytěsnit, protože se nám nelíbí a bláhově si myslet, že k těm ostatním budeme mít plný přístup.
A tak pokud přijde, otevři se mu. Dej mu důstojný prostor a pokloň se mu jako vzácné návštěvě. Navštívil tě mistr. Pamatuj, že i se svým aktuálním smutkem jsi milovatelná a plnohodnotná bytost. A pokud se tě někdo snaží z něj vytrhnout a ukonejšit, že všechno bude dobré, mílí se. Protože už teď je to dobré.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.