Včerejší nostalgie se přelila do dnešního smutku. Je to tak a je to definitivní, léto je za námi. Já po létu vždycky smutním. Já vím, měla bych mít spirituální nadhled a nenechat se ovlivnit něčím tak přízemním, jakou jsou mrazíky. Ale já raději volím autenticitu a opravdovost před maskou dokonale vyzenované bytosti. A momentálně vnímám hlubokou frustraci, že léto je zase pryč a další bude za strašně dlouho.
Devítka Mraků je v řadě malých arkán poslední před závěrečným Znovuzrozením. Všechno to předchozí Odkládání, Izolace, Srovnávání, Břemeno, Vina a Politika stejně nakonec nezabránily, abychom se potkali se svou vnitřní opravdovostí, se svou schopností prožívat bolest.
Už není co předstírat, už není čím odvést pozornost, už zbyla jen čistá pravda, která říká, že je na čase se rozloučit se všemi iluzemi a dramaty v naší hlavě a začít cítit to, co je ukryto hluboko uvnitř. Ano, bolí to. Ano, radost a lehkost je jednodušší. Ale bolest transformuje. Díky ní jsme odolnější pro příště.
A tak alespoň pro dnešek přestaň bojovat a vyhýbat se. Na chvilku se zastav a podívej se pravdě do očí. Někde uvnitř sedí hluboký neprožitý smutek. A jestli chceš v životě zase prožívat radost, nelze ho obejít. Jsou dny, které stojí za vyližprdel. Nic to nevypovídá o tvé hodnotě ani o tvém dosavadním úsilí. Prostě to jen bolí. Tak se tomu nebraň. Dělá to z tebe člověka.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.