Víte, co je cenné na odvaze pustit si k tělu a plně prožívat šťastné a radostné chvíle? To, že až se zase objeví horší časy (a je naprosto v pořádku a přirozené, že se objevují), tak se máme o co opřít a z čeho čerpat.
Dnešní otázka proto nezní, proč je tu smutek a bolest, když včera jsme si výskali u kolového tance, ale prožili jste včerejší den se vší odpovědností naplno? Protože kdoví, co přinese ten dnešní. Jak se mi překlikává věk do druhé půle (a upřímně, možná i do poslední třetiny), čím dál častěji si uvědomuji a vidím, jak na jednu stranu je nutné budovat si zdroje radosti a na druhou stranu, jak je to těžké.
Protože zrovna dnes se nabízí den bez radosti. Neříkám, že žádná nebude, ale vidět ji a prožívat ji nám zabere víc energie než v jiné dny. Neznamená to, že tento den je horší než ten včerejší, přináší jen jinou lekci a jinou příležitost.
Devítka Mraků je totiž plná nevyplakaných slz. Možná to dnes konečně rupne a úlevný pláč odplaví emocionální břemena, která s sebou poslední dobou vláčíme. Tak jako tak, dnešní den nám zase připomene, že bolest je přirozenou součástí života a není důvod s ní bojovat, ani z ní cokoliv vyvozovat.
Nádech a výdech. Už nejsme malé děti, které na své bolístky a nespravedlnost zůstávaly samy. Jsme dospělí, kteří toho mají už hodně za sebou a ledacos je zocelilo. Dnes zkrátka budeme mít příležitost otestovat si své emocionální svaly a načerpanou kapacitu. Netřeba to soudit, netřeba to dramatizovat, stačí tím jen projít a na chvíli dovolit prožívat bolest. Protože i toto přejde.
Pěkný den.
Chcete denní kartu do své e-mailové schránky? K odběru se přihlaste zde.